Úplným počátkem vzniku tohoto modelu bylo „všimnutí si“, tedy vlasně dvě „všimnutí“. V roce 2005 jsem si všimnul na výstavě Model Hobby motoru Hirotex 2500 a pomyslel jsem si: „No jo pěkný motor, ale čím ho krmit?“ .V letošním roce zase na výstavě Modely Brno Beavera od HVP model, ale zase jsem si řekl: „No jo pěkný éro, ale na benzín mám radši akrobaty“.

    Ale netrvalo dlouho, a dvě nezávislé věci se spojily. Přečetl jsem si test na motor Hirotex ve dvoumetrovém akrobatovi a červíček začal hlodat. Akrobat na elektriku? Ne to ne, ale nějaká pěkná maketa nebo polomaketa … A ejhle druhé všimnutí se spojilo s tím prvním. Jo! Bude Beawer na elektromotor. A začal jsem shánět, vyptávat se a objednávat, a taky na internetu vyhledat nějaký zajímavý exemplář, podle kterého bych se mohl „opičit“. Nakonec mě kamarád upozornil na stavebnici Beavera na Modelbazaru. Následovala okamžitá odpovědˇ a po nějaké době i výsledek – koupě modelu. Zároveň jsem objednal od Freeairu motor Hirotex 2500/10. Když jsem si přivezl stavebnici, nejprve jsem se s ní „pokochal“, protože bylo opravdu s čím - precizně provedené laminátové a plastové díly, vodním paprskem vyříznuté díly podvozku, přesně postavené a pěkně vybroušené křídlo a výškovka. Nyní se už jenom pustit do práce, kvůli které jsem si dokonce koupil novou frézku. Tu jsem hned využil na vyříznutí bočních oken a otvorů v trupu, kde bude vyčnívat kování podvozku, popřípadě plováků. Zabrousil jsem středovou spáru po laminování; to bylo třeba pouze na vrcholu kýlovky, proto píši o precizním provedení laminátových dílů.

i

    Dalším krokem bylo usazení přepážek trupu na nečisto pro případné dobroušení atd. I když usazení bylo horší než dostat ježka zpět do klece. Díly jsou se zámky aby do sebe pasovaly, ale díky tomu se po sestavení přepážek v trupu s podélnými výztuhami musí celek posunout asi o půl centimetru dopředu, čemuž zase brání duralové díly podvozku, které jsou prostrčeny otvory v trupu. No, zatím to nechám na pozdější dobu, třeba vymyslím, kterým ostnem ježka začít.

    Soustředím pozornost na zadní partii. Obrousil jsem laminátový kryt středu výškovky a vyvrtal díry na uchycení výškovky dvěma šrouby - mimochodem vše řádně a přesně označeno. Když už jsem byl v tom vrtání a broušení, tak jsem si připravil kryt podvozku a lapač pod kryt motoru. U krytu podvozku jsem vyvrtal díry pro uchycení na nohu podvozku a obrousil spodní část krytu kvůli ohybu podvozku a kolečku. U lapače jsem obrousil hranu, aby přechod mezi krytem a lapačem byl co nejmenší. Na uchycení výškovky jsem vyřezal překližku pro uchycení natloukacích matic. Tu jsem napasoval a přilepil pod laminát uložení výškovky a vše svrtal dohromady. Narazil jsem matice a začal vymýšlet náhon směrovky a ostruhového kolečka. Původní nápad protáhnout osu směrovky dolů pod trup a připájet páku pro náhon ostruhy jsem musel kvůli výškovce opustit - hřídel by zasahovala až za náběžku a tím by se dost oslabila pevnost výškovky. Navíc je výškovka demontovatelná a musela by mít od náběžky do hloubky asi 3cm prořez, aby šla demontovat. Musel jsem proto vymyslet něco jiného. Výsledkem je rozvidlené táhlo, které horní vidličkou nahání směrovku (ta má páku tvaru L zalepenou do spodní části směrovky) a dolní vidlička nahání hřídelku. Ta se otáčí v pouzdru, které je přilepeno na steven kýlovky a do otvoru ve spodní části trupu. Na hřídelku je z jedné i druhé strany připájena páka. Horní je pro vidličku od serva, spodní pod trupem prostřednictvím pružin nahání ostruhu. Ta je přišroubována na spodek zadní části trupu, který je zesílen překližkou.