|
O existenci Caudrona G3 jsem jsem se prvně dozvěděl v době, kdy jsem hledal podklady pro předchozí projekt - Spada VII. Letadlo se mi moc líbilo, ale realisticky jsem uznal, že pro modelářské zpracovaní v měřítku 1/8 je opravdu nevhodné. Má hodně klenutý profil křídel, kdy potah je od cca poloviny profilu jen na spodní části žeber. Spolu s nakrucováním křídel je to opravdu oříšek. Ale poté, co jsem zprovoznil Spada, mi to nedalo a hledal jsem bližší informace o tomto eroplánu.
Od kamaráda jsem se dověděl, že Caudrona u nás už postavil Vladimír Handlík a že se s touto maketou úspěšně zúčastnil mistrovství světa. To byl další podmět k tomu, že model postavit lze, i když já jsem si letadlo plánoval menší. Další plus bylo, když jsem zjistil, že pozdní cvičné verze byly vybaveny křidélky. Už jsem se rozhodl, že si zkusím nakreslit plánek a pak zrealizovat stavbu. I přes varování kamaráda, že to nebude procházka růžovým sadem, jenže v té době jsem ho moc neposlouchal. Teď už můžu říci, že měl pravdu. Jako předlohu jsem si zvolil letadlo umístěné v muzeu v Bruselu.
Ke stavbě je použita balza, překližka 0,8mm a 1,2 mm a ve značné míře uhlík, ať už ve formě tenkostěnných trubek nebo pásků 2x0,15mm. Křídla tvoří dvě uhlíkové trubky s hlavními a pomocnými žebry. Hlavní žebra jsou lepena na šabloně jako sendvič uhlíkového pásku 2x0,15mm, dva pásky balzy 3x1mm a znovu pásek uhlíku 2x0,15mm. Celé žebro, ač to tak nevypadá, je relativně tuhé. Pomocná žebra jsou jen z balzy 2mm a tvoří horní část profilu mezi náběžkou a nosníkem. Žebra na uších horního křídla mají tvar už relativně normální a jsou vyřezaná z balzy 1mm a 1,5mm (zase opáskované uhlíkem) a koncová z překližky (u centroplánu 2mm, koncové 0,8mm). Odtoková hrana je tvořena ocelovým drátem cca 0,4mm a k žebrům je fixována rybářskou kevlarovou šňůrou prosycenou vteřinovým lepidlem.
Trupová gondola je klasické příhradové konstrukce z balzových lišt. Konec gondoly je vybroušen ze styroduru, který je potažen Mikelantou, vybroušen a nalakován parketovým lakem Polyurex (je odolný vůči acetonu). Lože serv je z překližky 0,8mm odlehčené vybroušením kruhových otvorů. Rámová konstrukce trupu – štafle je z borových lišt 2x4mm slepených do celkového nosníku 4x4. Spodní strana je ohýbaná v páře (manželka zrovna zavařovala okurky a zavařovací hrnec je ideální), vyschlá v šabloně a teprve potom lepena do profilu 4x4. Vzpěry jsou z uhlíkových trubek 3x2. Ocasní plochy jsou z balzových lišt a pevná část VOP je kvůli svým rozměrům vyztužena dvěma uhlíkovými pásky.
Stavba kostry byla relativně rychlá, a až na drátěnou odtokovku křídel a sedvičových žeber, docela normální. Ta pravá "sranda" začala s potahováním. Díky jednostrannému potahu jsem nemohl použít Vlies, ale musel jsem se poohlédnout po něčem, kde se neodlišuje rub a líc. Logickou volbou byla tkanina. Pár dní jsem běhal po obchodech s látkami, kde na mě prodavačky koukaly jak na zjevení. Ale pak v jednom krámku vytála slečna balík jemného hedvábí a měl jsem vyhráno. Hmotnost hedvábí je asi 22g/m2. Bílá barva není pro historika správná, tak jsem všechnu koupenou látku obarvil v čaji. Po vyschnutí jsem byl s barvou spokojený, jen se mi ho nepodařilo zcela vyžehlit a bylo pořád trochu krepovaté. Může za to asi fakt, že jsem látku dal do vroucí vody, příště nechám čaj trochu vystydnout. Potahovat jsem začal rovnou střed horního křídla, abych věděl, jestli vůbec budu model schopen dokončit. Upřímně řečeno, s hedvábím je strašná práce, ale když se to konečně povede, povrch vypadá moc dobře. Potahovat suchým hedvábím se moc nedá, protože se pak po použití laku potah hrozně prověsí a může se začít znovu. K lepení vlhkého hedvábí se tedy musí použít disperzní lepidlo a potah na kostře pořád šponovat. Problém je, že disperzní lepidla neschnou zrovna rychle. Použil jsem Pattex Wood Express, který je relativně rychleschnoucí. Na místech, kde jsem měl málo rukou, jsem si pomohl kapičkou vteřiňáku, tomu vlhko nevadí. Musí se použít opravdu jen trošička a kde není zbytí. Po chvíli praxe jsem si myslel, že už mi to jde, ale pak jsem zase zkazil potah na jednoduchých směrovkách. Ach jo. Použití disperze byla trochu čára přes rozpočet, protože černé uhlíkové trubky zatřené lihovou Agamou (tělovou), jsem musel zase obrousit, aby lepidlo na uhlíku alespoň trochu drželo. Použití hedvábí bez dalšího barvení tedy vzalo za své, protože uhlík pod potahem strašně prosvítá, a tak mi ještě přibyly starosti s povrchovkou, moje černá můra.
Měl jsem strach z drátěné odtokovky, ale na jednostranném potahu to šlo relativně dobře. Průšvih nastal s oboustranným potahem na křidélku. Když jsem vypnul spodní část, potom při potahování horní strany jejím šponováním ta spodní zase povolila. Navíc jsem si zmáchané hedvábí popálil, když jsem si chtěl při schnutí v šabloně pomoci fénem.V ten okamžik jsem myslel, že mě "trefí"! Pak jsem ale vychladl, křidélko vyschlo a já to jen vylakoval napínákem s tím, že pod nástřikem to snad vidět nebude. Na druhém křidélku jsem zkusil trochu jiný postup: vypnutý mokrý potah jsem přilepil na koncová žebra a nechal vyschnout. Potom jsem za sucha přišil vrchní i spodní část potahu k odtokovce, zmáchal rozpašovačem a pak jsem lepil za současného napínání obě strany najednou k náběžce křidélka. Docela to šlo, a tak jsem předělal to propálené křidélko i pohyblivou část VOP. Přeci jen to je maketovější a vypadá to i líp. Jinak při vypínání hedvábí pěkně "táhne" a bortí konstrukci. V mém případě se jednalo o kořenová žebra z letecké překližky 2mm (na obrázku je to poznat), ale už jsem to nepředělal. Po vyztužení uhlíkovým drátem 2mm to na dalších místech už bylo v pořádku. Před potahováním spodního křídla jsem se dozvěděl, že lepícímu laku voda nevadí. Schne mohem rychleji a hlavně, zbělání se odstraní přetřením acetonem. Pro modelářské bardy je to věc samozřejmá, ale já to zjistil až teď (od Michala Cimbůrka alias fokker). Zbavil jsem se tedy nepříjemné práce s disperzí. Ještě dvě poznámky: 1. Hedvábí je lepší nestříhat, ale trhat, prototože při stříhání lze jen těžko dodržet rovinu a pak lezou z okajů nitě. 2. Lakovat je dobré přes kousek hedvábí. Póry v tkanině se zaplní rovnoměrněji a s použitím menšího množství laku.
Na šítí potahu padlo hodně večerů a dvě špulky nití po sto metrech, ještě to bylo málo. V začátcích mi trvalo šití jednoho žebra hodinu, ke konci jsem zvládnul za hodinu i žebra tři.
O vánoční dovolené (2007) jsem obandážoval křídelní vzpěry z přední i zadní strany nekvalitní, ale lehkou balzou 3mm. Střed jsem zatmelil šlehaným tmelem One time. Druhý den jsem bandáže dobrousil do tvaru, tmel krásně zakryl uhlíkovou trubičku, a natřel dvěma vrstvami Polyurexu. Po nástřiku sprayem Motip (slonová kost) jsem naznačoval dřevo olejovou barvou pro výtvarníky (siena pálená) a snad tak napodoboval postup kitařů. Myslel jsem si, že použitím šlehaného tmelu a fládrování namísto tenké balzy a moření, nějaké gramy ušetřím, ale obávám se, že je to naopak - olejovka je strašně těžká. "Dřevo" nevypadalo vůbec špatně, ale potřebovalo snad ještě trochu ztmavit. Použil jsem kouřovým sprej Tamya. Výsledek byl: tak takhle ne, tudy cesta nevede. Nakonec jsem na vzpěry dal ještě jednu vrstvu olejovky, a pak několik vrstev Polyurexu pro vysoký lesk a odolný povrch. Proti "plánku" jsem musel předělat hodně věcí. Bohužel se mi vymstil nedostatek podkladů při jeho kreslení a mávnutí ruky, ono se to vyvrbí při stavbě. A vyvrbilo. Takže jsem předělával gondolu, směrovky i spojení spodního křídla se "štaflema". Uhlíkové trubičky jsem zavrhl, protože bych je pořádně ke křídlu nezalepil a na podvozek by byly asi moc křehké. Použil jsem ocelovou strunu 2mm, naohýbanou a sletovanou do správného tvaru. K uhlíkovým nosníkům jsem ji zafixoval kevlarovou šňůrou prosycenou epoxidem.
Byl už čas, abych začal nasucho sezazovat model, jenže mi k tomu chybělo veškeré kování. Kování na konci rámového trupu je dělané tak, aby šlo kormidly hýbat a měnit seřízení výškovky - jako na originálu. Vyrobeno je z letecké překližky 0,8mm a čepy jsou ze struny 0,8mm. Je to trochu humpolácké a tvar není přesný, je to prostě kompromis měřítka a funkčnosti. Ostatní kování je vyrobené z pozinkovaného plechu v kombinaci s konzervovým plechem a špendlíky. Kde jsem potřeboval dělat ostré ohyby, tam je použit konzervový plech a na namáhané díly pozink (viz obrázek kování na štaflích). Kladky jsou dělány z plastových koleček, co se používají na kolejničkách pro záclony. Tento plast se dobře obrábí, ale je příliš měkký a měl jsem strach použít jako osu jen šroub. Proto jsem kladky vypouzdřil mosaznou trubičkou 3x2, na šroubu je trubička 2x1,6 a tvoří tak kluzné ložisko. Kování pro kladky umožňuje pohyb jako na předloze, ale stejně jako ostatní kovové součásti neodpovídá tvarově skutečným dílům. Už takhle jsem měl se svým vybavením problém tyto titěrnosti udělat a maketu na soutěž nestavím.
Ve volných chvílích jsem vyráběl napínáky na lanka z mosazné trubičky 2x1,2x13mm na šrouby 1,6x12mm. Úspěšnost byla 4 polotovary na jeden zlomený závitník a dva blátovrtáky. Zjistil jsem jak na to, a když jsem koupil i pořádné vrtáky, výrobní bilance byla mnohem lepší. Napínáky mají šroub pouze jeden, levý závitník ani šrouby jsem nesehnal. Šroubu jsem uštípl hlavu a místo ní naletoval kousek mosazné trubičky, kterou jsem trochu rozmáčkl mezi dvěma kovovými kuličkami. Z druhé strany je do trubičky napínáku naletovaný "obratlík" z rybářských potřeb. Bohužel v tom rybáři mají tak trochu "nepořádek" a i když jsem koupil podle popisu stejné obratlíky (na 9kg), tak se průměr válečku pohyboval mezi 1,6 až 2,1mm. Takže všechny nad 1,6mm jsem musel opilovat, byla to práce na dlouhé večery, ale u televize to šlo. Dvacet nápínáků 1,4mm mám z rakouského lodičkářského e-shopu http://www.boatmodelling.com/ a jsou nádherné. Vypadají jako skutečné napínáky a i tak fungují. Mají jen dvě nevýhody: šroub s levým závitem je trochu volnější (nemá to vliv na funkci) a pár napínáků stál 2.56EUR, takže to není žádná láce.
Povrchová úprvava je dělána lihovými barvami Agama. Nástřik modelu byl jednoduchý, měl jsem zbytečné obavy. Neodhadl jsem množstství barvy k namíchání, proto jsem musel několikrát přimíchávat a ladit odstín, ale docela to šlo. Oproti minulému modelu jsem nepoužil na kokardy obtisky (jsou relativně křehké), ale i paví oka a směrovky jsem stříkal. Obtisky jsou použité jenom na popisky na směrovkách a trupu. Přírůstek hmotnosti po stříkání byl 27g a to je, myslím si, slušný výsledek. Stříkáno bylo pomocí ledničkového kompresoru a "pistolky" z propisky a stříkačky, takže žádná super výbava. Patinu jsem na letadle nedělal, měl jsem strach, že to zkazím. Ošidil jsem to tím, že jsem se snažil dělat z materiálů jako u skutečného letadla nebo aspoň dát barvu materiálu pod vrchní nástřik (třeba „hliníkové“ plechy z papírové čtvrtky na gondole) a provozní opotřebení vznikne až skutečným provozem. Přiznávám se, na některých místech jsem mu pomohl odškrábnutím vrchní barvy nožem a na křídlech "přejetím" brusným rounem na žebrech či náběžce. Zašpinit motor a gondolu od výfuků se asi nikdy neodvážím.
Pokusil jsem se udělat polstrované sedadlo pro pilota a snad se mi i povedlo, vypadá skoro jako kožené. Sedák má základ z balzy 1,5mm, na kterou je LA-tmelem přilepen molitan vysoký 5mm. Zvrchu molitanu je přiloženo hedvábí a přesahy jsou ohnuté až na spodek sedáku a přilepené k balze. Po zaschnutí jsem naznačil polstrování jednoduše tak, že v místě hřebů jsem hedvábí k balze přišil. Základ pro opěradlo jsem nedělal z balzy, ale kelímku od hořčice. Postup je stejný jako u sedáku, jen už je třeba přesahy hedvábí na vrchní straně přilepit i ke gondole. Naznačení polstrování je nutné udělat ještě před zalepením opěradla do trupu. Kůže je imitována barvami na textil od firmy Jacquard. Já použil hnědou Neopaque s příměsí rezavé Lumiere. Výsledek vypadá docela přesvědčivě a polstrování je pořád měkké.
Ještě před finální kompletací letadla jsem musel osadit RC vybavení. To se skládá z přijímače Schulze Delta 540, regulátoru MGM 25A, serv HS65 na ocasní plochy a serva HS81 na křidélka. Ovládání křidélek mi dělalalo starosti, protože cesta lanka je dlouhá a má moc míst, kde se lanko může vysmeknout: cívky na servu, dvě kladky na dolním křídle a dvě kladky na horním křídle. V záloze jsem měl ještě hodně zběsilou myšlenku, že křidélka zablokuju a na výškovku použiju dvě serva s DELTA mixem.Ve vrtulovém produ to hohlo docela fungovat. Naštěstí jsem tohle "zvěrstvo" realizovat nemusel. BEC je zálohován článkem LiPol Kokam 350mAh přes dvojitou shotkyho diodu. Přijímač i serva jsou schopny pracovat i při napětí jednoho LiPol článku, jen se sníží rychlost a síla serv, což na tomto modelu nevadí.
Sesazení modelu modelu mi zabralo asi tři dny. Nejdříve jsem sešrouboval dohromady pomocí vzpěr a šroubů M2 obě křídla i s uchama a udělal výplet (bez napínáků) mezi přední a zadní vzpěrou. Pak jsem si připravil ovládací lanka do gondoly a přišrouboval ji k spodnímu křídlu. K tomuto celku jsem pak přilepil do pouzder v horním křídle dvě lišty tvořící horní část štaflí a k podvozkovým strunám jsem spodní část přiletoval. Kýlovky směrovek jsou přilepeny k stabilizátoru VOP a ten je k rámu připevněn čepy ze špendlíků. Klapky SOP i VOP jsou na špendlíkových závěsech MPJet a tudíž demontáž je možná. Po prvním sesazení je konstrukce neuskutečně "gumová" a všechno hraje. Pevnost trupu i křídlům dodá až funkční výplet.
Výplet je dělaný pomocí rybářských návazcových šňůr Technosteel různých tlouštěk. Tyto šňůry mají jednu velkou výhodu, jsou složené ze skelného vlákna a nerezového drátku, a tak mají bezkonkurenční kovový vzhled a jejich tloušťka je vhodná i pro měřítko 1/8. Nevýhodou je špatná dostupnost a docela vysoká cena, cívka 5m stojí cca 85Kč a na model padlo cívek 5. "Lanka" jsou ke kování a napínákům připevněna pomocí pocínovaných měděných trubiček (elektrikářské dutinky), které jsou rozmáčklé krimpovacími kleštěmi. Doma dělané napínáky jsou pojištěné kontramatkou, tovární pomocí pocínovaného měděného drátku.
Na zálet a první lety jsem použil výborný motor od MPJet-u (AC 28/7-30 D Mk2 "velký červený") s vrtulí APC-SF 10/4,7 poháněný tříčlánkem Kokam 2Ah(15C) a hmotnost byla 973g. Nejdříve jsem šel dělat pojezdové zkoušky za asistence kamaráda Kuby. Pojíždění probíhalo dobře, model měl snahu se vznést, ale dlouho jsem odolával. Pak jsem to ale nevydržel, trochu přitáhl výškovku a model šel lehce do vzduchu. Trochu začal klonit, tak jsem to křidélky chtěl vyrovnat a éro poslal křídlem k zemi. Naštěstí jsem byl jen tak půlmetru ve vzduchu a škoda nebyla velká - odneslo to jen koncové žebro na pravém uchu. Až doma jsem zjistil, že mám otočené výchylky křidélkového serva. Nějak jsem si to při čachrování s nastavením modelu ve vysílači přehodil. Myslel jsem si, že se mi tohle stát nemůže. Mýlil jsem se. Křídlo jsem opravil, a že je nabořené, není ani moc poznat. Svojí blbostí jsem se málem připravil o dva roky práce na modelu. Druhý pokus o zálet (s psychickou podporu manželky) už byl v pohodě, jen jsem musel zmešit úhel náběhu výškovky a také výchylky křidélek. Motor si s érem poradil dobře a na udržení horizontu stačil výkon lehce nad půl "plynu", vztlaku má éro na rozdávání. S tímto pohonem a ještě s nedodělaným letadlem jsem odlétal modelářskou dovolenou v Modelcity.
Další metou pro vylepšení modelu byl Jeti model meeting v Drahotuších. Letadlo dostalo pilota, maketu motoru, popisky na směrovky i gondolu a nový motor. Velkého červeného jsem měnil především z důvodu použití dřevěné vrtule o průměru 12-14" a ta by na 60ti gramový motor s hřídelí 3mm bylo moc. Po dlouhém hledání motoru s kv kolem 800ot/V, silnější hřídelí a s co nejnižší hmotností, jsem skončil u AXI 2814/20. Motor je upevněný zadní montáží a točí vrtulí 12/6". Odběr se pohybuje kolem 20A a výkon je pro letadlo naprosto dostatečný, spíš ještě uvažuju o zmenšení stoupání vrtule na 5".
Maketa motoru má karter ze Styroduru, válce z překližky a plastových trubiček od vrtáků. Karter je potažený toaletním papírem natíraným Polyurexem a povrch je pak zbroušený jemným smirkem a nastříkaný stříbrnou lihovou Agamou 08Me. Tu jsem pak po zaschnutí rozleštil kusem flanelu. Válce mají jádro z plastové trubičky od vrtáků a žebra jsou dělaná z překližky 0,4mm oboustranně polepené kancelářským papírem. Počet žeber neodpovídá skutečnému motoru a i karter jsem si zjednodušil. Tlačil mě čas, chtěl jsem jet na slet aspoň s nějakým "motorem", protože bez něj vypadá éro pěkně blbě. Vahadla jsou udělána z polystyrenové desky 0,5mm, zdvihátka z měděného drátku, ventily s pružinou z šroubu M1(špendlíku) s tenkým pocínovaným drátkem. Výfukové potrubí je naohýbané z hliníkové trubičky 6/5 a krátké kusy od válců jsou k hlavnímu potrubí přiletované a k válci přilepené epoxidem. Epoxidem jsem pak zalil i letované spoje, přetřel je stříbrnou barvou a vyleštil. Není poznat, co je barva a co skutečný hliník. Sací potrubí je z lehkých plastových trubiček od MPJet-u. Elektromotor je maketou dosti krytý a chlazení není ideální. Nicméně, když kontroluju teplotu po přistání, zdá se chlazení dostatečné. Ještě to budu sledovat za velkých veder. S hotovým motorem (53g) už model vypadá jako letadlo a pro lítání potřebuje už jen pilota.
Pilot sice pro model není bezpodmínečně nutný, ale letící model bez posádky je takový, ehm, polovičatý. Zkoušel jsem dělat hlavu z modelíny, ale brzy jsem pochopil, že sochař ze mě nikdy nebude. Pro pilota jsem použil jako základ už nabarvenou bustu běžně dostupnou v modelářských potřebách, která je vypěněná z EPS do formy. Odřezal jsem pilotovi šálu, dotmelil jsem póry, zabrousil otřepy z dělící roviny formy a odřízl ramena. Hlavu i s kusem hrudníku jsem nabarvil tělovou barvou (Agama 25M), na kuklu jsem použil hnědou barvu Jacquar a na brýle barvu na řemeny (Agama 47Me). Protože v Caudronu je koptit pilota otevřený, tak i pilot musel být zhotoven celý, pouhá busta nepřipadala v úvahu. Pilotovi jsem tedy vyrobil kostru z trubičky od bovdenů a klouby má udělané ze smršťovačky. Tělo je dotvarované 6mm Depronem a lehkou výtvarnickou modelovací hmotou KERAPlast Light. Manželka mi pak pro pilota ušila kalhoty a kožíšek a já vyrobil to nejdůležitější - šálu z hedvábí. Dostal i ruce, které jsem odřezal ze staré panenky. Pilota (41g) poutám do sedačky pásem udělaným z nylonové ponožky a sponu na řemenu nahrazují dva malé neodymové magnety. Pilota udrží i při lopingu, jediném akrobatickém prvku, který model zvládne (na skutečném Caudronu to nešlo, respektivě nenašel jsem zmínku o šílenci, který by to zkusil).
Létání s Caudronem je báječný relax a vyžívám se v nízkých průletech, mezipřistáních a lítání kolem hlavy. Starty jsou jak ze zpomaleného filmu, jen si musím dávat pozor, abych startoval "maketově" a neutrhl letadlo po třímetrovém rozjezdu. Na pilotáž je naprosto nezáludný a i pro model platí to, co pro dospělý letoun: "Aby pilotovi Caudrona hrozilo nějaké nebezpečí, musel si vzít s sebou pistoli"). Letadlu kupodivu nevadí ani moc vítr, asi proto, že rámovým trupem jenom neškodně profoukne. Akrobatické prvky jsou pro Caudrona tabu, jediné čím můžu oživit let, je přemet, souvrat a souvratová zatáčka, výkrut je neproveditelný!
Po jedné odlétané sezoně jsem zjistil, že nejslabším místem jsou letované spoje na podvozku. Přeletoval jsem je, a pak je ještě pojistil rybářskou kevlarovou šňůrou s epoxidem. Pár zimních startů na zmrzlém letišti to vydrželo, tak to snad bude v pořádku i nadále. Časem asi předělám ovládání křidélek. Vyměním vrčící servo HS81 za kvalitnější HS65 a hlavně zmenším průměr cívky. Se stávající jsou pro let potřeba na servu malé výchylky a to pracuje jen okolo středu, což mu určitě nesvědčí. Na modelu musím ještě vyrobit pořádná vyplétaná kolečka, zatím mám pořád jen provizorní. Snad to ještě tuto zimu stihnu a hlavně budu mít chuť to dodělat.
Další fotografie ze stavby můžete zhlédnout na adrese http://jh.comp.cz
Michal Král (
This e-mail address is being protected from spam bots, you need JavaScript enabled to view it
)
fotografie autor, letové Stana Valnoha TTD:Měřítko 1/8
Rozpětí horního křídla: 165 cm
Rozpětí dolního křídla: 85 cm
Délka: 84cm
Hmotnost : 1222g
Výbava Motor: AXI 2814/20 v obrácené montáži
Vrtule: Pelikán 12/6
Regulátor 25A MGM
Akumulátory Kokam 3s1p 2Ah 15C
Serva: 2x Hitec HS65, 1x HS81 (křidélka)
Přijímač: Schulze Delta 540
|
Skvělá práce!
Written by Martin on 2009-04-14 21:39:30
Chvílemi to opravdu hlava nebere 
A přidány fotečky (konečně) |
Written by kofejn on 2009-04-15 17:35:32
Martine dík, zjistil jsem, že článek můžu editovat, ale nebyl jsem schopen tam rozumným způsobem nalinkovat fotky. |
Nádherný !!!
Written by Stana on 2009-04-15 19:26:21
I když už jsem model viděl, tak musím zase smeknout před panem Modelářem Kofim!!!! Nezbývá než se těšit na další model....-)) St
PS....letovky jsem nějak zapomněl - dodám je do Galerie, to už by mne martin asi zakousnul...  |
Written by doubravapetr on 2009-04-17 00:05:10
je to krásný model a moc hezký článek
(když jsem frézoval 400 koleček na válce Flycatchera, říkal jsem si jestli jsem se trochu nezbláznil, no vidím že jsou i horší případy - s lupenkocou pilkou bych do toho určitě nešel)
ahoj P |
Něco jako Caudron
Written by L.L. on 2009-04-27 22:11:41
http://thevintageaviator.co.nz/projects/fe-2b/fe-2b-flying-masterton
P.S. Taky bych se tak prolítnul, až bych brečel. |
Only registered users can write comments.
Please login or register. Powered by AkoComment 2.0! |
