Tak jsem letos prvně vyrazil do Vilsbiburgu. Bylo to po účinné agitaci Staňově a díky ochotě Jirky H. vzít mě jako spolujezdce. Protože podle windguru mělo být v pátek deštivo a větrno, odjezd jsme posunuli ze čtvrtka na pátek. Cesta přes Plzeň byla díky objížďce u Landshutu docela dlouhá a navíc nás u Vilsbiburgu chytlo krupobití z odcházející fronty.

    Po decentním zakufrování okolo letiště jsme přeci jen odpoledne na místo dorazili - tam už nás vítala moravská klika fBestu. Pomohli nám postavit stan a při čekání na Bublu a Dr. Petra, Petra D. a Zbyňka jsme probírali, co je nového. Pražský wing I. dorazil za chvíli, a v nastalém podvečerním klidu, po požití nezbytných hydratačních tekutin, jsme začali vytahovat letadla a postupně létat. Ostatní - vyloženi v polních křesílkách, v ruce nezbytné hydratační tekutiny, se jali komentovat probíhajíci lety a oddávali se společenské konverzaci. Bubla s Petrem letos zastanovali spolu s námi na ploše v látkovém domu olbřímích rozměrů a projevili se jako velmi zábavní společníci. Vlivem prolínání místního jazyka do češtiny docházelo k mnoha humoristickým situacím – cituji např.: “Die ganze Tschechishe Gruppe ist eine Simulator Bande - sie furt tlesken, aber nur troschken ..."

    Největší změnou na letišti je prý vykácení keřů u blízkého potoka a tak plocha pro létání je mnohem lepší. Laďu L. sice přitahoval vzrostlý strom u bufetu v ose letiště, ale naštěstí se třikráte vyhnul , večer po pár panácích si u Christiana na příští rok vyjednal zakrácení té nejvyšší neposedné větve. Se smrákajícím se večerem  se u českého ležení začali scházet místní a brzy se naučili slovíčko „slivovice“. S postupujícím večerem a zvyšujícím se počtem sklenic různých tekutin jeden z českých účastníků konstatoval, že ta němčina je vlastně docela srozumitelný jazyk a po dalším pivu již brněnským hantecem plynně konverzoval s místními bavoráky.. Noc skončila poslechovou diskotékou v podání automobilové reprosoustavy, ZZ Top a jockeye L.L. ….

    Sobotní slunné ráno začalo jak jinak než „medovým“ ovzduším, čehož využili mnozí k dalšímu létání. Letecký den začínal briefingem v deset hodin ráno. Pořadatelé nás mile překvapili pohlednou překladatelkou, která nám měla pomoci řešit případné problémy a zpříjemnit sobotní pobyt. Ale jelikož většina výpravy byla jazykově soběstačná (kromě mě), tak nás po chvíli zase opustila. Malým, ale milým překvapením, bylo přání k narozeninám našemu Martinu Dietlovi a nezbytný zpěv "Hepy bértdej tu jú" všemi piloty… Organizace provozu mě příjemně překvapila, když na obou koncích letiště byli pořadatelé, kteří pouštěli projíždějící auta. Vysílače se vybíraly bez rozdílu pásma, ale jejich vydávání bylo docela benevolentní. Byl to i můj případ. Čekal jsem podobný postup jako v Hranicích, kdy se postavím s modelem do řady, odevzdám svoje číslo a až přijdu na řadu, tak teprve potom mi vydají vysílač. Tady jsem svého Multiplexe dostal proti číslu hned a přede mnou jich bylo vydáno už víc než dost. Kontrolovali asi jen případnou kolizi kanálů, systém v Hranicích mi na velké akce přijde bezpečnější.

    Elektrolety v Německu jsou vesměs větší než u nás, a taky bylo vidět víc extremních elektrifikací. Mně osobně se nejvíc líbily letovým projevem a pilotáží stíhačky z WWII a opravdu hodně velký vrtulník. Překvapila mě absence strojů z počátků letectví, včetně první velké války. V podstatě to byl akorát Seidlův Handley Page, Martinův Fokker Dr.I a můj Caudron. To mi bylo docela líto. Letecký den probíhal docela v klidu, akorát shořel jeden regulátor, zatleskal křídlem jeden pyloňák (při úhlech obratů se nelze divit) a jeden Spitfire nezvládl start a skončil ve strouze. K večeru ale jeden rakouský pilot ignoroval pokyny ranního briefingu, postavil se na druhou stranu letové plochy (se sluncem v zádech) a začal prohánět dmychadlový jet nad stojánkou až za sítí. Sice německy vůbec neumím, ale to, co si vyslechl od řídícího létání, to si za rámeček asi nedal. Večer v šest hodin byl ukončen komentovaný program a začalo se lítat na kolíčky. Na plochu se vyhrnulo docela dost natěšených pilotů a začala vládnout mírná anarchie.

    Po celý den bylo k dispozici výborné občerstvení: grilované kotlety, bavorské klobásky a v provozu byla i cukrárna s jahodovým koláčem a dorty. To jsem ještě na leteckém dnu neviděl. Večer byl zapálen oheň, kde si děti opekly buřty a pro piloty bylo připraveno výborné pivo z dřevěného soudku a chleba se sádlem, škvarky a s cibulí zdarma. Ještě že jsme stanovali venku a za dobrých rozptylových podmínek ... i tak se ale některým jedincům stan ráno mírně nadnášel. Sobotní noc se docela protáhla,oslava Martinových narozenin nemohla být krátká, a v neděli ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Přes noc pršelo a nás čekala dlouhá cesta domů. Oficiální létání pokračovalo i v neděli, sice jsme po ránu dali ještě nějaké lety ale v podstatě jsme se již psychicky připravovali na cestu domů. Pomalu, velice pomalu, jsme začali balit stany a modely a po poledním rozloučení s víkendovými přáteli vyrazili  na cestu domů.

    I přes moje počáteční obavy, co tam vlastně budu dělat, teď už můžu říct, že se mi tam líbilo a Staňa má pravdu - je to tam „takové domácké“.

Comments

Dík za článek, Written by Martin on 2009-05-28 21:38:02 Měl bych takovou poznámku k organizaci a k vysílačům. V sobotu bylo zaregistrováno 92 pilotů - to je pravděpodobně mnohem více, než organizátoři čekali. Proto, a taky díky nádhernému počasí, narostla fronta asi více, než je v kraji zvykem. nemyslím si, že by vysílače byly vydávány bez kontroly kanálů, ovšem pořadatelé nedokázali kontrolovat, na kterém místě fronty pilot žádající vysílač stojí. Proto třeba Laďa, když už byl skoro na řadě, musel projít frontu a hledat pilota s vydaným vysílačem, aby mohl dostat svůj. Já jsem jiný problém nezaznamenal.  Chci podotknout, že se vybíraly vysílače včetně 2,4GHz.

Written by kofejn on 2009-05-28 22:35:05 No Staňo, pěkně si ten článek okořenil a už má "šťávu". Je to mnohem lepčejšejší .  Martine, taky mi přišlo že kanály kontrolují, ale v době systéz bylo vydaných vysílaček na můj vkus docela dost. Jak to bylo v minulých ročnících netuším, jsem teprve modelářský elév a za mustr si beru loňské Hranice. A propo, měl jsem kanál vyhrazený pro autíčkáře, tak jsem měl smíšené pocity: asi mě nikdo nezaruší, ale zase porušuju zákon u puntíčkářských němců. Ale srovnal jsem se s tím .

Kanál... Written by Stana on 2009-05-29 20:20:20 ..mám taky v Německu neletecký kanál, takže se mi u nich nechce lítat..:-)Asi budu muset espešly k nim koupit jiný krystaly...:-( ...tu česko-němčinu doplnil Martin...

Only registered users can write comments.
Please login or register.

Powered by AkoComment 2.0!