aneb GrilFest 2010
Na poslední chvili domluvená návštěva u Radima Horkého na jím pořádaném setkání GPS větroňářů v Jeseníku-letiště Mikulovice se nakonec přece jen uskutečnila. Podlehli jsme optimismu víkendové předpovědi počasí a lákadlu v podobě víkendu stráveného na letišti ve společnostiburčáku, větroňů a vlečných.
Pro pracovní vytížení jsme volili příjezd až během soboty, takže jsme se sešli po poledni na letišti Mikulovice kousek za Jeseníkem. Již cesta slibovala nádherné počasí, a jak jsem míjel velká letiště po cestě s otevřenými vraty hangárů a vytaženými větroni, byl jsem docela natěšený. V Jeseníku jsme se tedy sešli s Petrem D. a Zbyňkem N. krátce po poledni, pohříchu rovnou do polední obědové pauzy, tudíž jsme měli čas omrknout letový prostor i zaparkované větroně. Na ploše se chystal ke startu dvojmístný polský větroň Puchazc, zvaný též Betonová labuť. Po chvíli tanečků se ho konečně podařilo uspokojivě poskládat a posléze i s velkým řevem a rozjezdem přes celé letiště vytáhnout vlečnou Zlín 226 do vzduchu.
Ale to už se nám vraceli posilnění piloti tzv. „malých“ větroňů a rozjel se koncert vlečných, které v krátkých intervalech vrhaly do vzduchu další a další alegorické vozy. Když říkám „malé“ větroně – no nejmenší bylo pár čtyrmetrovek, ale převažovaly brusy o rozpětí šest až osm metrů.
Prvně jsem viděl poslední výkřik z Radimovy Horkoletecké stáje - maketu větroně Arcus o rozpětí 6,6m, váze až 19.5 kg se třemi kg vody v křídlech. Tento poslední model je optimalizovaný pro použití na závodech GPS Triangl, kde je potřeba pro úspěšné soutěžení vysoká letová rychlost s co nejmenším opadáním, jak už vyplývá ze soutěžních pravidel. Větroň dokláže létat docela rychle, ale také dokáže užasně zpomalit a vytáčet termiku skoro na „fleku“. Když ho vidíte s čumákem nahoru, skoro by jste se vsadili, že se musí každou chvíli sesypat, a ono ne... J No, docela zážitek, přál bych vám to vidět na vlastní oči, třeba v rukou pilota ze Švýcarska, Marco Maniho, který po obletu Trianglu vždycky zařadil „pětku“, provedl ho před zraky všech na rychlém průletu, otočka na záda, výkrut na doby, vypouštění vody pro osvěžení přihlížejících a následné krásné pomalé přistání k noze… To se musí vidět!
Celé odpoledne pofukoval docela čerstvý větřík, takže jsme docela schlazení vzali zavděk večerním posezením v klubovně letiště, kde bylo k dispozici točené pivko. Taktéž jsme se stali účastníky dalšího soutěžního klání, tentokráte v grilování. Po nesoutěžním steaku jsme byli nuceni ochutnávat jednotlivé grilovací soutěžní chody, a musím přiznat, že ty poslední a nejlepší jsem už odmítal.
No a protože se tohle setkání odbývalo jako ukončení sezony GPS, proběhlo hodnocení sezony a rozdávali se diplomy a hodnotná „ohodnocení.“ Dokonce i Petr D. dostal diplom jako první „elektrický“ vlekař se Zlínem 526 AFS, a to ještě chlapci netušili, co nám Petr ukáže v neděli po ránu… Ale to poněkud předbíhám. Prozatím neoficiláně proběhla informace o tom, že má odpadnout poslední mezinárodní soutěž v GPS Trianglu ve Španělsku, a to by v tuto chvíli znamenalo to, že prozatímní pořadí v GPS by zůstalo to stávající – první dvě místa pro české piloty Vlastu Žateckého a Martina Holuba! Páté a šesté místo rovněž pro ČR, a tak si kluci navzájem popřáli k tomuto velkému úspěchu!
Nedělní ráno bylo úchvatně slunečné, bylo klidno a tak se z ubytování v letištní budově docela brzy vytráceli nedočkaví jedinci, z hangáru a dílny se opět vytahovaly větroně a vlečné, aby se využilo nádherného počasí. Petr po ránu „protáhnul“ Zlína 526 s kamerou na křídle v sólo letu a posléze zapojil do vlečného háku čtyrmetrovku, kterou v klidném ovzduší ji vyvlekal do provozní výšky. Po vypnutí si Zlín „odfouknul“ a s výrazným obláčkem dýmu se jal pikovat k přistání. Petr volil nejkratší cestu dolů, leč nemohl tušit, že za vyšší trávou v blízkosti prahu dráhy je požární nádrž… Takže milý Zlín zašustil vysokou trávou a zmizel pod horizontem s výhružným zadrnčením potahu.“Tam nééééé“- volali kolegové znalí místních poměrů. „Budeš plavat!“ Leč pozdě již… S neblahým tušením, že se ze Zlínky stala ponorka, jsme dobíhali ku nádrži. Naštěstí starouš již má mladické nerozvážnosti za sebou a tak si jen prohlížel zrcadlení vlastního vrtulového kužele na vodní hladině. Po prozkoumání situace se ukázaly škody nikoli fatální - až na zadřený motor a vyhořelý regulátor vcelku škrábance. Podrobnosti nám Petr určitě rád znovu osvětlí.Takže to byla taková vcelku veselá příhoda, která zpestřila někdy nudné kroužení větroňů v termice. J
Naše malá partička se kolem poledního rozloučila se sympatickou skupinou větroňářů a vyrazili jsme na dlouhou cestu domů. Odnášeli jsme si pěkný pocit z příjemně prožitého víkendu s fajn partou příjemně postižených lidiček a doufám, že jsme je neviděli naposled. Pokud by to někoho zaujalo, určitě budete kdokoli vítáni na nějaké akci GPS v příštím roce. Nemusí se nutně soutěžit, myslím že i účast na takové akci může být zajímavá. Létá se s krásnými velkými větroni a na ploše i ve vzduchu se stále něco děje, startují i přistávají vlečné, vracejí se větroně z letových úloh a večer se hodnotí letový den. A pokud se do akce zapojí i vlečná s elektropohonem, dají se očekávat i speciální vizuální efekty. J
Takže příští rok na viděnou v Jeseníku, Krnově, Hronově a možná že i někde jinde. Kluzákům zdar!
Stana
| < Předchozí | Další > |
|---|
Komentáře
http://stanava.rajce.idnes.cz/2010.10.02._GPS_Jesenik/
je jich opravdu hodně, takže jen pro otrlé povahy.....:-)
Tímto taky zvu všechny ostatní, pokud Vás tato ketegorie zajímá, ať už pasivně nebo aktivně, rádi Vás u nás uvidíme. Obvykle se v Jesu scházíme o víkendu kolem 1. máje, druhý týden v červenci tam trávíme dovolenou. Kolem 1. října vlnový víkend, letos bez větru, zato s pořádným grillfestem. Škoda že z něj nejsou fotky..
Víš co je nejhorší, že já o tom věděl a nejel jsem, měl jsem nějakou práci. Taky lituji.
PS: Hezký článek Staňo
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.