Friends of B.E.S.T.

    Tuto otázku si dává snad skoro každý, ale někdy je těžké na ni odpovědět. Proto se pokusím krátce shrnout, co s sebou přináší změna velikosti modelu, co získáme a o co naopak přicházíme, když se rozhodneme pro jinou velikost.

    Než začneme běhat s plánkem kolem kopírky, je vhodné ujasnit si naprosto základní věc a tou je, jak budeme nový model dopravovat na letiště. Snadno můžeme nakonec zjistit, že dvoumetrového (zde možno doplnit název modelu dle vlastního vkusu), už nedáme ani do kufru, ba ani na sedadla a dokonce nepomůže ani sklopení sedadel a jiné úpravy interiéru našeho automobilu. Po několika pokusech přepravit model na letiště (bez poškození) na zahrádce, se stane krásný velký model nepříjemným bytovým doplňkem a v Nerudovském duchu, místo příjemností létání, budeme řešit otázku:"Kam s ním?" Tato část "návrhu " modelu je zcela individuální, leč zásadní. Nemálo pilotů nakonec vyřešilo problém přepravy zakoupením většího automobilu.

    Zkusme se ale vrátit k tématu z čistě modelářského hlediska. Začněme porovnáním letových vlastností modelů. Nutno říct, že většina letových vlastností se s rozměry zlepšuje. V prvé řadě model podstatně lépe sedí ve vzduchu, není už tak často hříčkou větru a turbulence. Jeho pohyb vzduchem se stává majestátnějším a mnohem víc bude připomínat skutečný letoun. Řízení se na první pohled zdá poněkud tupější, model už nebude dělat tři výkruty za vteřinu, ale najednou začnete mít pocit, že model opravdu řídíte. Před tím jste byli rádi, že jste se nějak udrželi v prostoru a teď je to jaksi jiné. Ze startů a přistání se se stanou opravdové starty a přistání, nikoli jenom okamžiky, kdy se model nějak dostává do vzduchu a naopak. Zpočátku se zdá, že VZLP (vletová a přistávací plocha) se nějak zcvrkla, ale jenom co si trochu nacvičíte nový rozpočet, zjistíte, že v tomto modelu, na rozdíl od toho malého, už byste měli i odvahu sedět sami. To co bylo pro prcka nepřekonatelnou překážkou, je pro velkého zanedbatelná nerovnost.

    Přestože rychlost modelu vzroste, máte pocit, že model spíše letí pomaleji, což je dáno poměrem zvětšení a poměrem rychlostí, který je vždy nižší, než poměr zvětšení. Pokud např. uděláte z metrového modelu dvoumetr, zvýší se jeho rychlost nikoli dvojnásobně, ale (podle provedení) jen o necelou polovinu.

    Dalším zlepšením jsou výkony modelu obecně. Větší model má lepší aerodynamické parametry, což se projeví zejména u větroňů a aerodynamicky čistých modelů zlepšením klouzavosti, ale i u ostatních modelů je vidět posun. Především v horizontálním letu, ale i ve stoupání. Většinou má také větší motor, ale hlavně větší vrtule vyšší účinnost a nebývá to zrovna málo. Proto se se až o desítky procent dá u velkého modelu snížit kilový výkon (slušně řečeno příkon pohonné jednotky na kilogram váhy modelu).

    Žel není všechno zlato co se třpytí a tak kromě kladů, přináší zvětšení rozměrů také problémy. Trup, který se tak krásně ze všech stran obracel v dílně na stole při montáži mikroserv, najednou pořád někde naráží, tu na strop, tam na židli, pak zase na svěrák, nebo na odložené křídlo. Než do modelu naistalujete palubní výbavu, má už za sebou bojovou patinu (což může být výhoda pokud se jedná o maketu stíhačky).

    Spotřeba materiálu na větší model není nic, co by modeláře zruinovalo, i když je dobré počítat i s tímto. Není od věci si připomenout, že zvětšením délkového rozměru 2x, se zvýší plocha 4x (druhá mocnina) a objem a potažmu s ním i hmotnost 8x (třetí mocnina). Na hmotnosti závisí příkon potřebný pro let a tím i cena pohonu. To, že motory a regulátory pro větší příkon budou dražší, je jasné. A s baterií to rozhodně nebude jinak. K tomu se přidá potřeba poněkud výkonnějšího nabíječe, abychom nebyli odkázáni na jeden let denně a cena nepříjemně roste.

    Ne zrovna zanedbatelným problémem je konstrukce namáhaných uzlů a optimální dimenzování těchto uzlů, k čemuž patří poněkud opomíjený problém dostatečně dimenzovaných ovládacích prvků, a to nejen serv, ale i táhel, pák, čepů a pod.

    Dimenzování konstrukce je věcí konstrukčního umu a citu. Velice často jsou ale podceněny (někdy naopak zbytečně přeceněny) síly v řízení, což v prvém případě může vést ke zhoršení ovladatelnosti, příp. až k úplné neovladatelnosti. Toto jsou ale témata pro samostatný článek. Jenom velice stručný výčet míst, která jsou tradičně poddimenzována. Uchycení hlavního podvozku, uchycení ocasních ploch, spojky křídel, provedení řiditelné ostruhy. Zejména konstrukční provedení podvozku bývá jednou z nejčastějších konstrukčních slabin větších modelů. Doporučuji zamyslet se v této souvislosti nad příkladem v následujícím odstavci.

    Jinou nevýhodou většího modelu, kterou si uvědomíme až po prvním kotrmelci, jsou podstatně vyšší setrvačné síly působící na model. Např. při zachycení křídlem o zem při přistání a následné "hvězdě" na 300g modelu jenom zkontrolujeme, jestli náhodou něco neodpadlo, kdežto na pětikilový dvoumetr potřebujeme pytel na posbírání třísek. Setrvačná síla, která nám zmuchlala model, je totiž nejen přímo úměrná hmotnosti modelu, ale navíc ještě závisí na rychlosti a to druhou mocninou. Aby to nebylo vše, tak se ještě projeví rozměry jako poměry převodových pák, které znásobují v určitých okamžicích již tak značné síly. Jenom pro porovnání. Model o rozpětí 0,8m a hmotnosti 500g a model dvoumetrový vážící 5kg. Při nějakém tom kotrmelci je setrvačná síla, bez uvažování pákových převodů, u většího modelu cca 15x vyšší, než u menšího.

    A tak po pečlivém změření dílny a automobilu, po zvážení zda starý akumulátor v autě bude schopný nabít tříampérhodinový akumulátor na čtyřicet voltů, po poctivém vytřepání prasátka na novou baterku a po dalších drobných, leč nezvyklých martýriích, se můžeme konečně začít těšit na stavbu (pokud nepůjdeme koupit stavebnici) svého velkého miláčka a hlavně pak na jeho neskutečně nádherný let. A to je asi ten důvod, proč jsme podstoupili tolik odříkání, pižlání prstů slepených vteřiňákem a jiných "radostí".

Všem, kteří se odhodlají i po přečtení předchozích řádků zaběhnout do Copy Centra, přeju aby jejich "obr" byl to nejlepší, co kdy drželi na uzdě.